V rámci několika článku na blogu ihned.cz se objevilo téma financování Filosofické fakulty UK v Praze. Nejprve v článku doc. Lemeškina a následně v reakci Magnificence univerzity prof. Tomáše Zimy. Pohled akademického pracovníka bude bezpochyby vždy pohledem více „zespoda“ dané problematiky, pohled rektora naopak více „shůry“. Vzhledem k tomu, že se na závěr svého relativně technokratického vyjádření objevilo ve vyjádření prof. Zimy konstatování, cituji: „Spíše je namístě položit si otázku, proč se této problematice nezačalo intenzivně, detailně a pečlivě věnovat již minulé vedení fakulty, jehož funkční období trvalo až do konce ledna 2014.“, považuji za potřebné nenechat tuto relativně jedovatou řečnickou otázku viset ve vzduchu. Logicky proto, že jsem byl ve vedení fakulty přítomen procesu přípravy mzdového předpisu a věnoval celé záležitosti dosti času.
Předně je nutné konstatovat, že Filozofická fakulta UK v Praze se ze své podstaty vymyká systému financování vysokého školství po dlouhá léta, ne-li desetiletí. Před každým vedením fakulty tak stálo a stojí to samé, jak zajistit životaschopnost oborů, fungování odborníků, když jsou koeficienty náročnosti směšně nízké a neumožňují standardní fungování. Cesty jsou jen dvě, víceméně. 1) Přistoupit na realitu systému a omezit jak obory, tak pedagogy. 2) Nepřistoupit na realitu systému a přesvědčit jak alma mater, tak především externí subjekty, aby tuto jedinečnost vnímaly – předpokladem je pak získání externích prostředků. Tato matematika je neúprosná, a pokud se někdo tváří, že existuje nějaká ideální třetí cesta, bohužel se dle mého názoru mýlí. Vedení fakulty zvolilo v letech 2006 až 2014 (do ledna toho roku) cestu druhou. Snažili jsme se intenzivně argumentovat uvnitř univerzity o možnostech vnitřního přerozdělování a stejně tak získávat externí prostředky. To se částečně dařilo jednak vnímavostí minulého vedení univerzity a jistou pomocí v systému vnitřního přerozdělování, jednak získáním významných prostředků ze zdrojů ministerstva vnitra, které však v roce 2013 skončily. Fakulta tak byla postavena hned před dvojí problém – ukončení mimořádných externích prostředků a nastavení nového mzdového předpisu.
Vnitřní mzdový předpis byl samozřejmě diskutován před svým přijetím v květnu 2013 na úrovni vedení fakulty, vedení univerzity, senátu fakulty i univerzity. Mám ve velmi dobré paměti, že jsme dokázali již na těchto jednáních vyčíslit, že pozitivní moment navýšení tzv. mzdových podlah v mzdovém předpisu je pro konkrétní fakultu negativní, pokud zároveň nedojde k navýšení prostředků fakultního rozpočtu, který na dané podlahy nemá. Vznikla tak absurdní situace, kdy došlo k navýšení těchto podlah, aniž se počítalo s jejich základním pokrytím z hlediska příspěvku. Problém se tak jednoznačně přenesl na bedra fakulty a pro každé vedení je obtížné hledat z těchto kleští východisko. Při vědomí všech krizových scénářů, mantinelů zákoníku práce – a především snahy o zachování podstaty fakulty – se bezpochyby jednalo a jedná o menší gordický uzel. Mezi květnem 2013 a lednem 2014, kdy předchozímu vedení fakulty končil mandát, je osm měsíců, během kterých toto vedení vyvinulo (nakonec neúspěšnou) aktivitu o další pokračování externích prostředků – projekt byl s ministerstvem vnitra projednáván od počátku léta 2013. Stejně tak bylo zřejmé, že řešení je v kombinaci tří kroků – částečné pomoci zevnitř univerzity, větší personální efektivity uvnitř fakulty a externích zdrojů. Odpovědí na řečnický závěr Magnificence univerzity je tudíž jednoznačné konstatování, že vedení fakulty do ledna 2014 celou situaci poměrně intenzivně řešilo, včetně diskusí s nově zvoleným vedením fakulty na konci roku 2014.
Univerzita není fabrika, která si má sčítat položky „má dáti – dal“ a přijímá toto technokratické paradigma. Univerzita je obec, která je vnitřně přesvědčena o svém významu i poslání, a to mnohdy navzdory takzvané realitě. Pokud chceme přistoupit zcela a bez kritické diskuse na pravidla aktuálního financování vzdělání i vědy, aniž bychom do nich aktivně vstupovali, prohrajeme podstatu univerzity. Filozofická fakulta (a jsem si samozřejmě vědom i slabých míst této půdy) je jen smutným dokladem toho, že jsme možná na tato pravidla již přistoupili a tuto podstatu ztrácíme.
